Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
 
kontakt: Eliška Kubešová

Kontakt +420 775 287 052

Premium properties for fine clients

Titulní obrázek článku

Dům vedle Hvězdy

Hvězdným domem z dílny renomovaného architekta Pavla Hniličky se můžete inspirovat nejen v naší nabídce http://www.astenproperty.com/cz/property/funkcionalisticka-vila-praha-6, ale také v dnešním magazínu Hospodářských novin ego! Pro ty, kteří si noviny nestihli koupit, přikládáme celý článek z online archivu Hospodářských novin.

Zdroj: online archiv Hospodářských novin, http://archiv.ihned.cz/c1-65259880-hvezdny-dum
Autor: Petr Volf
Publikováno dne: 22. 4. 2016

Hvězdný dům: Asymetrická stavba obohatila okolí o výtvarnou hodnotu

Patří do okruhu rezidenčních staveb, jejichž vznik jsem se zájmem pozoroval, protože kolem nich vedou moje oblíbené cyklistické trasy. V tomto případě se jednalo o cestu v Ruzyni podél opukové zdi k západnímu, nejméně nápadnému vstupu do obory Hvězda. Někdy se mi až zdá, jako by cesty, po nichž se vydávám, vyloženě generovaly zajímavé stavby, ostatně pokaždé se o svoje zážitky tohoto druhu podělím s ego-čtenáři.

Tenkrát jsem zastavil. Pozemek z rodu exkluzivních, jakých se už moc nenajde a do nichž není těžké se zakoukat. Bylo to skoro hmatatelné. Genius loci v jeho esenciální síle. Hvězda má pořád energii, vysílá do vzduchu nejen záplavu kyslíku: koruny jejích mohutných listnáčů, hlavně dubisek, šumí svojí přírodní symfonií, z této strany je navíc ještě divoká, s potokem, mokřinami, rybníčkem, se stoupavými pěšinami kolem potoka Světluška až k šesticípému letohrádku. Po pravdě, byl bych nešťastný, kdyby na té parcele mělo vzniknout něco nedůstojného. Na takovém místě by měl stavět jen architekt nadprůměrných kvalit, jenž si ho zaslouží.

Růstová fáze

Tak se i stalo. Od prvních chvil bylo znát, že tady vyroste něco ambiciózního, co překoná sousední, teprve nedávno dokončené novostavby a stejně tak prvorepublikové vilky, které tvoří základ zdejšího osídlení. Postupně se z litého betonu rodil dům připomínající nepravoúhlý krystal, členitý, rozestupující se ve dvou propojených částech a gradující vrcholovým světlíkem. Svým půdorysem odpovídal na tvar stavební parcely, na níž byl usazen.

Nepravidelnost či asymetričnost domu jsem přivítal, potěšilo mě, že se nestaví jenom obligátní kvádr (nic proti nim, někdy je to však už nuda), ale na svět přichází dům, který chce obohatit okolí o výtvarnou hodnotu. Jeho zdi z litého betonu byly po zateplení pokryty šedou vymývanou omítkou, která byla provedena tak, že připomíná tahy štětcem na malířském plátně, a dobře se k ní hodí okna zapuštěná do žlutých dřevěných rámů. Dům rázem dostal přívětivou měkkost. Zdá se, že ani jiný na pozemku stát nemůže, což je pokaždé indikátor velmi uvážlivého, nikoliv prvoplánového přístupu.

Shodou okolností se jednoho dne seznamuji s majiteli novostavby a jsem pozván, abych si mohl prohlédnout interiér. Nepřijíždím na kole, jedu autem: když kamkoliv přijedu na kole, vždycky pod vlivem endorfinů ztrácím správný úsudek, ale chci-li pochopit dům, musím mít takříkajíc chladnou hlavu. Investoři jsou oproti mně ještě mladí, zapálení, také sportovně založení, a hlavně se vyznají v současné architektuře a designu. Je na nich znát, že mají ze svého domu radost. Nepospíchali. Jednak nemuseli a jednak totiž chtěli dosáhnout co nejlepšího možného výsledku. Hledali nejenom kvalitního tvůrce, ale zároveň takového, který bude schopen mít celou stavbu − od návrhu až po dokončení − pod svým dohledem. Jinými slovy, chtěli komplexní přístup, což ne každý architekt zvládne.

Vybírali z několika renomovaných architektů a nakonec padla volba na Pavla Hniličku, mimo jiného také teoreticky činného tvůrce, autora známé knihy Sídelní kaše a dalších urbanistických studií. Hnilička je perfekcionista, navíc s citem pro atmosféru a kontext. O svém domě měli stavebníci představu, kterou sepsali v jakémsi "programovém prohlášení" a v němž prokázali, že poměrně přesně vědí, jak a v čem chtějí žít. Chtěli architekturu pro čtyřčlennou rodinu, "moderní, nadčasovou, městskou, praktickou a účelnou, nenabubřelou, intimní a bezpečnou, otevřenou do zahrady, světlou, s určitou mírou adaptability… levitující". Ale tím jejich koncept zdaleka nekončil, objevily se v něm také požadavky na konkrétní materiály a dispoziční řešení. Rozepisuji se o tom záměrně, protože to není obvyklé. S takovou důkladností a poučeností se setkávám jenom výjimečně. Vlastně jsem se s ní ještě nikdy nepotkal.

Ověření kvality

Je zvláštní, jak přesně architekt zhmotnil požadavky, touhy a vkus majitelů. Interiéry jsou odvážně rozehrány v pohledovém betonu kombinovaném s dubovými doplňky (vestavěný nábytek, police, knihovny, dveřní rámy) a s přírodním linoleem na podlahách. Architektonické pojetí blízké minimalismu, které nepotřebuje složitou údržbu. Zvláště pohledovému betonu se nedá prakticky moc ublížit.

V přízemí je umístěna kuchyň s jídelnou, hlavní obytná místnost a pracovna s pokojem pro hosty, přičemž v samostatné části se nachází ložnice se šatnou a koupelnou se saunou s přímým vstupem na zadní část zahrady obrácenou k zástavbě. Oceňuji oddělení kuchyně a obýváku, která má svoje opodstatnění − opačný přístup, kdy se obě funkce směšují, se už stává bohužel módním klišé, které jde často proti přirozenému určení věcí.

První poschodí je věnováno dětem, každé má vlastní pokoj, koupelnu a ještě je zde navíc jedna místnost − zatím bez konkrétního určení − s dokonalým výhledem na hradbu prastarých stromů v oboře. Okna směřují přesně tam, kam mají. Otevírají dům zevnitř utěšeným pohledům a jejich komponování se zde stalo klíčovým výrazovým prvkem: dá se říct, že každé okno je obrazem svého druhu. Navíc odlehčují hmotě stavby, která se stává z určitého úhlu pohledu v přízemní partii průhledná. Variancí na dané téma je také vrcholový světlík, kterým se dá vstoupit na střechu, ale především prosvětluje a vysokou vstupní halu. Architektura je jak hra s hmotou, tak s přirozeným světlem. V tomto případě se ocitly ve vzácné rovnováze.

 

Dům vedle Hvězdy

◼ Autor: Pavel Hnilička Spoluautoři: Marek Řehoř, Daniela Šteflová, Adam Vojtek
◼ Projekt: 2013
◼ Realizace: 2013–2014
◼ Zastavěná plocha: 203 m2
◼ Hrubá podlažní plocha: 492 m2
◼ Čistá podlažní plocha: 356 m2
◼ Obestavěný prostor: 1550 m3